Rozhodčí smlouva, ale také rozhodčí doložka, na základě které může proběhnout rozhodčí řízení (namísto řádného soudního řízení) jehož výsledkem je vydání rozhodčího nálezu je podle verdiktu Nejvyššího soudu ve většině spotřebitelských úvěrových smluv neplatná, “pokud se výběr rozhodce neuskutečnil podle transparentních pravidel nebo byl vydán právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování”.

Již dříve jsme rozhodčí smlouvy či doložky v úvěrových smlouvách (spotřebitelských úvěrových smlouvách, kdy jako zákazník – nepodnikatel vystupuje dlužník na jedné straně a věřitel coby podnikatel na straně druhé – většina běžných úvěrových smluv či smluv o půjčce) našich klientů úspěšně napadli v soudních řízení a následně pak docházelo k zrušení rozhodčího nálezu. Verdikt Nejvyššího soudu ovšem otevírá nové možnosti a důrazně potvrzuje náš správný postup.

Rozhodčí spory se spotřebitelem může řešit pouze zákonem ustanovená právnická osoba, pokud rozhodčí smlouva (doložka) neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc či konkrétní způsob jeho jmenování, ale pouze odkazuje na rozhodčí řád právnické osoby. Rozhodčí spory tak může fakticky řešit pouze Rozhodčí soud při Hospodářské a agrární komoře, který vznikl na základě zákona (popř. menší rozhodčí soudy vzniklé na základě zákona, ty se ovšem většinou nevztahují na běžné spotřebitele).